Novinky

16.04.2010 - LATERNA MAGIKA SVATOPLUKA MALÉHO

Čtvrteční program nabídl průřez tvorbou českého kameramana Svatopluka Malého za jeho osobní účasti. Čtyři snímky různých režisérů a jeden vlastní projekt Noricama doprovodil Malý přednáškou o polyekranu.

K vidění byl výběr filmů z období 50. až 70. let, tedy i se zajímavým historickým kontextem. Například svěží reportáž Přístav na české řece, evokující atmosféru Hamburku, se v roce 1969 z ideových důvodů nedostala do distribuce.

Reportáž Děti bez lásky se svérázným komentářem Radúze Činčery s kouzlem doby šedesátých let, byl v distribuci uváděný s Černým Petrem Miloše Formana. Míchá smutné i veselé v kontrastu péče o dítě v ideální domácnosti a života dětí v ústavu. Nakolik je „problematičnost“ dětí s deprivačním syndromem podmíněna jejich povahovými vlastnostmi a nakolik prostředím bez citových vazeb, kde vyrůstaly? „Pro rodiče to byl snímek v duchu vidět a vědět, neboli pozorovat a poznávat,“ vztáhl Malý festivalové heslo na dokument, který ve své době vyvolal společenskou debatu.

Kdyby byl Formanův Amadeus natočen jako naučný dokument, možná by se jmenoval Mozartova Praha, jako druhý uváděný film režiséra A.F.Šulce. Kombinuje dobové záběry Prahy s kresbami a papírovými modely města v době pobytu operního génia.

Kouzelná svítilna Jiřího Lehovce se vrací k počátkům kinematografie, k laterně magice, kouzelné optické hračce, jež dokázala rozpohybovat obrázky malované na skle.

Svatopluk Malý jako kameraman se představil skrze filmy samotné, z nichž byla patrná role výrazné kamery, ať už použitím hlediskových záběrů, podhledů a nadhledů, zrychlení či přiznané kamery.

K výkladu si ale zvolil vysvětlení fungování polyekranu, vynálezu Emila Radoka. Komplikovaný systém více promítacích ploch a živých herců byl využit například v Laterně Magice. Nebo také v Noricamě, multivizuálním projektu k výročí malíře Albrechta Dürera v Norimberku. Stejný název, Noricama, nese i Malého filmu z roku 1973.

Bezmála devadesátiletý  Svatopluk Malý zaujal energií, ochotou vysvětlovat i humorem. „Pověděl bych vám něco zajímavějšího než ty filmy, co jste tu teď viděli,“ vyprávěl v závěru skutečný příběh hudebního skladatele, kterému se podařilo projet v roce 1971 na západ bez pohraniční kontroly. 

Petra Fujdlová