Novinky

18.04.2010 - HRAČIČKA S POINTOU

Krištof Kintera uvádí Krištofa Kinteru. I tak by se dala nazvat „prezentace s výkladem“, jejímž prostřednictvím se přítomné publikum mohlo seznámit s tímto všestranným českým umělcem, případně si rozšířit své povědomí o něm. Kintera přijal pozvání a v rámci doprovodného programu festivalu AFO 2010 představil 17.4. svou „sochařskou“ tvorbu a vlastní náhled na ní a na umění obecně.

Kinterovo dílo provokuje originalitou, jež se snoubí tu s nejbanálnějším poselstvím, tu s promyšleným konceptem. Autor sám rozvinul před posluchači některé ze svých myšlenek a osobním přístupem dal možnost k novému vnímání děl, která mnohdy stereotypizujeme jako „umělecká“, uznale pokýváme hlavou a při tom se za nimi nic uměleckého skrývat nemusí.

Ukázán tak byl například koncept „neužitečných spotřebičů“, které sice hezky vypadají, ale jinak jen vibrují a požírají elektrickou energii – a které Kintera původně využil k velmi svérázným prodejním účelům („Koupí si někdo nepotřebnou věc s vědomím její nepotřebnosti?“).

Kinterovo povídání a ukázky jeho instalací přecházely od fetišizace svítidel a rozvodných kabelů, přes zaujetí dětskou přímočarostí, fascinaci kouřem, až k temně dekadentním myšlenkám. Divák žasne a nestačí se divit, nakolik mohou z nejprostších spojení (fotografie prázdné lokality ozvučená lomozem tohoto prostoru zaplněného lidmi) vycházet precizní a perfektně vypointované hříčky.

Pomyslným vrcholem Kinterova autorského snažení a jeho zamýšlení se nad smyslem umění je ale mystické TO – snaha probourat rutinu, koloběh umění. Stvořit NĚCO, co neskončí s vernisáží, něco s čím by autor mohl navázat vztah. Ne však na úrovni „tvůrce – artefakt“, nýbrž na úrovni „rovnocenného“ partnerství. Umění, které by se déle nemuselo krčit v koutě galerie nebo mačkat na stránkách knihy. Umění, které je dalším členem rodiny. Estetizací každodennosti.